Kniha Cesty za štěstím – O Islandu

Ze země ohně a ledu, jak se Islandu přezdívá, sálá energie všemi směry. A cítila jsem ji už při mém prvním přistání na letišti v Keflavíku. Tento ostrov leží na hraně eurasijské a americké litosférické desky. Puklina mezi dvěma kontinenty prochází jeho středem a za skřípavých zvuků se každoročně rozšiřuje o dva centimetry. Island je živý a hravý tvor, který umí provokovat a nutí reagovat. Je také nekonečným zdrojem energie, která dokáže být léčivá, jemná i syrová zároveň.

Ostrov je omílaný vlnami severního Atlantiku a leží těsně pod polárním kruhem. Oheň, led, voda a vítr tam vytváří libý, a zároveň velmi dynamický soulad. Sopky schované pod ledem, bublající bahna, gejzíry, vodopády a hluboké rokle jsou hravou odpovědí na dramatické rozmary přírody. Island miluji do poslední víly a skřítka, kterými se to tam jenom hemží. Obyvatelé ostrova jsou drsní Vikingové, kteří před dvanácti sty lety dopluly na jeho břehy a kolem dokola ho obsadili. Vnitrozemí zůstává až do dnešních dnů pusté a nehostinné, a Island je tak jednou z nejméně hustě osídlených zemí na světě. Žije tam pouhých 350 tisíc obyvatel, přičemž více než třetina z nich bydlí v hlavním městě Reykjavíku.

Island jsem navštívila už mnohokrát; nejdéle v kuse jsem tam strávila celý podzimní semestr. Dělala jsem tam kvalitativní výzkum štěstí a spirituality, kdy jsem v hloubkových rozhovorech zjišťovala, jak se žije tamním obyvatelům.

Islanďané mají milion úžasných vlastností jako je například starost o druhé, zodpovědnost, smysl pro humor či flexibilita. Nebývají ale otevření a společenští. Mají rádi svůj prostor, do kterého si nechají vstoupit jenom ty nejbližší lidi. Říká se, že je těžké se s Islanďany skamarádit. Toto úsloví ale neplatí v okamžiku, kdy mají v krvi alkohol. O pátečních večerech si se mnou mí islandští spolubydlící povídali jako s nejlepší kamarádkou.

Další způsob družení představují termální bazény. Lidé tam bývají uvolnění a rádi debatují i s neznámými tvářemi. S oblibou jsem tam chodila večer, kdy se mi několikrát poštěstilo ležet
venku v horké vodě a sledovat nad sebou světla polární záře. Byly to neobyčejné momenty velkého islandského štěstí.

Islanďané tráví zimu ve tmě a léto si užívají v nekonečném
světle. Příroda tam má jiný rytmus než u nás a naladit se na dlouhé noci nebylo pro mě úplně jednoduché. Postupně jsem ale zjistila, že tma má stejně očistné účinky jako světlo. Island je hutný a syrový stejně jako lehký a veselý. Je to ostrov kontrastů i souladů. Nabíjí energií a dává odpovědi. Je to jedno z mých nejmilejších míst na světě.